Mám klec...Na tom by asi nebylo nic divného,klec má přece kdekdo,kdo má doma jakéhokoliv ptáčka,andulku či papouška...Jenže,klec mají i ti co ptáčky nemají...Jen tak na ozdobu...Po takové kleci toužilo i moje srdíčko,dlouho jsem váhala,ještě dýl odolávala...na co ti bude,kam ji dáš? tohle vše jsem měla v hlavě...nuž usoudila jsem,že klec vlastně ani nepotřebuju...

Ale soudila jsem tak jen do doby,co ji moje kamarádka nabídla k prodeji...Váhání bylo krátké,co když mě někdo předběhne,zas ji mít nebudu,takže jen pár minut po nabídce jsem honem honem psala,jestli je klec ještě volná...jupí,zaplesalo moje srdíčko,když jsem se dověděla,že jsem první zájemce

Tohle se odehrálo v srpnu...Jelikož kamarádka bydlí nedaleko,říkala jsem si,proč by se s tím měla tahat na poštu,když si ji můžu vyzvednout,až k ní pojedu...jenže,nastalo září,pak říjen a já klec stále neměla doma...Dušička už smutnila a mrzelo ji,že klec ještě pořád není doma...jenže okolnosti tomu nějak nechtěly,a já se opravdu ke kamarádce nedostala.

Až nastal den D...bylo 1 prosince,kdy jsme si konečně návštěvu domluvily...Já se těšila jak na kamarádku,tak samože i na klec...Večer jsem si klícku dovezla domů...A nastala další otázka...kam s ní a co do ní? nechat ji jen tak prázdnou? Ale to bych nebyla já abych něco nevymyslela...a jelikož vše zdobím vánočně i milá klícka dostala vánoční ozdoby...

A tak z prázdné klece,stala se klec plná..sice nemá klasického obyvatele,ale dělá mi radost i tak..